Jak si pro mě přišla smrt-Záviš

Jak si pro mě přišla smrt Ležel jsem na posteli venku padal sníh Já zrovna rozjímal o věcech intimních Dal jsem si v rozechvění flašku piva hlt Když do kvartýru mýho přišla pro mě smrt V obvyklém podobenství kostry člověčí Na dveře zaťukalo v komoře zvenčí Potvora přihrbená s kosou v pařátách Pozvolna překročila mého hnízda práh Slušně se představila jsem smrt obecná Tisíce nebožtíků důvěrně mě zná Řekla mi nachystej se už je hochu čas A po mých zádech na to lehce přejel mráz Jen tolik nespěchejte milá kmotřičko Támhle se posaďte sečkejte maličko Musím se na tu cestu řádně připravit Něco piv z basy vypít dýmku zapálit Doufám že pohoštění malé příjmete A trochu chmelovinky neodmítnete Nechtěla zprvu já však nedal pokoje Až do lebky jí tekly chladné Prazdroje Po třetím pivu začla kmotra vyprávět Jak s kosou po zemi se vláčí stovky let Plzeňský rozvázalo smrti čelisti A o záhrobí vykládala mi zvěsti Nemusím prý se vůbec téhle cesty bát Říkala zubatá že mohu být jen rád V záhrobí totiž vládne pouze klid a mír Povídá budeš se mít líp než tu sis žil Nejsou tam žádný schůze na kterejch jen spíš Z ničeho platit daně nikdy nemusíš Lumpy a práskače tam vůbec nespatříš Rukám klid dopřeješ však hochu uvidíš I když má každý člověk ze mě pouze strach Jsem vlastně svoboda a vůbec už né vrah Dost ale řečí už co bych se chlubila Od pěny lebku mám však nejsem opilá A tak jsme vyšli kmotra zubatá a já Na dlouhou cestu která návratu nemá Jenom se nebojte i pro vás příjde si I vám se lidé milí blýská na časy