Pocákaná chmůra-Záviš

Pocákaná chmůra Co má člověk psát když má smutek na duši Co má člověk hrát když ho ten druhej neslyší Zůstalo mi v srdci jen pár virů poezie I když jen z laciné beletrie Na refýži sám vzhlížím z bůhví kterých dat Vím že alespoň semafor bude za mnou stát I když není jistý že ho něco neporazí Naštěstí však náklaďák tu schází Harmoniko hrej vyprovoď mě za město Nebuď na mě zlá má krásná bledá nevěsto Budeme si tykat předsudky hodíme stranou Vždyť máme společnou cestu danou Co má člověk dát když už není majitel Co má člověk brát když za ním nikdo nepřišel Dneska pokoj dej mi běž do baru na destilát Tam se můžeš v klidu s někým smát Kam má člověk jít když mu nepasuje klíč Kým má člověk být když neustále běží pryč Jetá deska šumí odezněla třetí věta Já s rukama v kapsách sčítám léta Po krk já už mám ty psí nálado tebe Kufry sbal a val jinak neručím za sebe Až se zase zbavím téhle pocákané chmůry V mých písních zas budou zvonit dury