Když prší-Záviš

Když prší Když prší a slunce schovaný je za tvými rameny To slunce schovaný je i za tvými vlasy A možná i za támhle těmi kameny Když prší rozpuštěné sklo se snáší z tmavé oblohy A revmatikům loupe v kostech nebo v kříži A všichni vypadají jako mátohy Co naprší tobě Tomáši, co naprší tobě Jene A copak tobě milý Jonáši, štěstí dosud nepoznané Když prší na tom není nic tak divného přece Je to jen kus deštníkové přítomnosti A dva lidé zachumlaní v chatě v dece Když prší staví si u cesty kluci z hlíny hráze Alspoň já jsem to tak kdysi dávno dělall Teď už poslouchám jen slaboduché fráze Co naprší lásce pod mostem, co naprší duze v trávě A copak pětce odečtené stem to bych teď rád věděl právě Když prší a ty sedíš za oknem v jídelně závodní A nadáváš na připálené rizoto A kapky deště připadají ti naivní Když prší podobáš se prasklé struně na mé kytaře A já pořád nemám sílu strunu vyměnit Podobáš se i mrtvé písni faráře Co naprší nám dvěma jedenkrát copak naprší nám za plášť Jednomu nic druhému akorát každému však určitě zvlášť