Sbohem, lásko (Laisse moi petite fille)-Waldemar Matuška

Sbohem lásko (Laisse moi petite fille) - Waldemar Matuška Ať bylo mně i jí tak šestnáct let Zeleným údolím jsem si ji ved Byla krásná to vím a já měl strach Jak říct když na řasách Slzu má velkou jako hrách Sbohem lásko nech mě jít Nech mě jít bude klid Žádnej pláč už nespraví Ty mý nohy toulavý Já tě vážně měl moc rád Co ti víc můžu dát Nejsem žádnej ideál Nech mě jít zas o dům dál A tak šel čas a já se toulám dál V kolika údolích jsem takhle stál Hledal slůvka Co jsou jak hojivej fáč Bůh ví co jsem to zač že přináším všem jenom pláč Sbohem lásko nech mě jít Nech mě jít bude klid Žádnej pláč už nespraví Ty mý nohy toulavý Já tě vážně měl moc rád Co ti víc můžu dát Nejsem žádnej ideál Nech mě jít zas o dům dál Já nevím kde kde se to v člověku bere Ten neklid co ho tahá z místa na místo Co mu nedovolí aby se usadil Aby byl sám se sebou spokojenej Jako většina ostatních Aby dělal jen to co se má A říkal jenom to co se od něj čeká Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě Vážně fakt Nananana Žádnej pláč už nespraví Ty mý nohy toulavý