Barová lavice-Hana Hegerová

Barová lavice - Hana Hegerová Já bejvávala lavice A co mám říkat samej plyš A neznala jsem štěnice A neznala jsem co je myš Třpytila jsem se pozlátky A věřila že nevyblednou A těšila se na zadky Které si na mě jednou sednou Čtyřicet let jsem sloužila V šedivém baru ve kterém Se neustále snoubila Absolutní tma se šerem Ačkoli bylo docela maličko Vidět v onom šeru Já přece jenom viděla A slyšela no na mou věru Já pamatuju básníka Kterej si na mě denně sedal A kterej místo u mlíka U kontušovky štěstí hledal Kdybych já račte odpustit Básníkem snad se mohla stát Nedala bych si chvíli klid A musela bych psát a psát O hysterické blondýně O muži s cizím dialektem A o těch kteří jedině Si umí pestřit život sektem Kdybych já byla básníkem Sepsala bych svou minulost A za posledním puntíkem Bych jednou provždy řekla A nikdy víc bych nesedala V šedivém baru ve kterém Jak už jsem jednou předeslala Se snoubila tma se šerem Škoda že jsem jen lavice A nemám špetku nadání Já kdybych měla ambice Pustila bych se do psaní Žila bych jako pták Byla bych veselá Teď jsem však teď jsem však Šedivá omšelá Teď jsem však teď jsem však Šedivá omšelá Nesmějte se mi prosím vás To víte moli prach a čas