Pulmesic-Ewa Farna

Neusínej, ještě ti mám co říct… Nezhasínej svět kolem nás… Bez tebe je ze mě jen půlměsíc, jen popel z doteků řas Zahalená do tmy ti zkouším psát, slova do vět neposkládám. Být si jistá, že mě máš vážně rád… zatím vítr v dlaních mám. Zastav se, stůj! Já jsem osud tvůj, i když věříš v jeden malý kříž. Zastav se, stůj! Jsi židle, já stůl, někdo mezi náma staví zlatou mříž. Nesmířím se s tím, a zpátky nevrátím nic z toho co z nás dělá možný pár. Chyť pro mě do sítí hvězdy, co nesvítí jsem přece sen, co se k ránu ti zdál. Neusínej, ještě mi máš co říct, nezhasínej svět kolem nás… Bez tebe je ze mě jen půlměsíc… jen popel z doteků řas. Zastav se, stůj! Já jsem osud tvůj, i když věříš v jeden malý kříž. Zastav se, stůj! Jsi židle, já stůl, někdo mezi náma staví zlatou mříž. Nesmířím se s tím, a zpátky nevrátím nic z toho co z nás dělá možný pár. Chyť pro mě do sítí hvězdy, co nesvítí jsem přece sen, co se k ránu ti zdál. Stojí za to chtít od sebe trochu víc než pár němejch kouzel. Z vyslovených vět už není cesty zpět po sté a naposled, vím že neodešel! Zastav se, stůj! Já jsem osud tvůj, i když věříš v jeden malý kříž. Zastav se, stůj! Jsi židle, já stůl, někdo mezi náma staví zlatou mříž. Nesmířím se s tím, a zpátky nevrátím nic z toho co z nás dělá možný pár. Chyť pro mě do sítí hvězdy, co nesvítí jsem přece sen, co se k ránu ti zdál.