Arkadina-Tomas Klus

Příliš se podobám každému z vás Minuta v místě, čase i ději V sutinách paměti odkrývám předobraz Jen jeho barvy se rozpíjejí Z siluet blíženců zbyly jen otisky Na jejichž úpatí popraská země Když loutky krvácí, drolí se na třísky Co ale zůstane, co zůstane ze mě Třeba se dějí zázraky Ne, prosím, nesmějte se mi Já dobře znám vaše rozpaky Skryté pod cizími tvářemi Jsem jako vy Tvárná, vždy nová Přesně takovou jste si mě přáli Nemějte obavy Jsem též dcera Kainova Figurka na hraní, co dotekem spálí Proto zavírám oči, nechám duši vyplakat Mé svědomí je spropitné pro kuplíře Ačkoliv dýchám, můj tep nelze nahmatat Jsem jako vy, tleju ve své díře Každá má odpověď má blízko k opaku Řeknu-li ne, pak zcela jistě myslím ano Mám v rukou zbraň, však střílím jen ze strachu Příčiny důsledků v mém objetí vzplanou Třeba se dějí zázraky Ne, prosím, nesmějte se mi Já dobře znám vaše rozpaky Skryté pod cizími tvářemi Jsem jako vy Tvárná, vždy nová Přesně takovou jste si mě přáli Nemějte obavy Jsem též dcera Kainova Figurka na hraní, co dotekem spálí